„Luboš mi pomohl, i když jsem tehdy nebyl členem jeho organizace. Právě tehdy jsem poznal, že tady nezůstává jen u slov.“

Tomáši, co vás přivedlo k rozhodnutí vstoupit do ODPP?

Dlouhou dobu jsem byl v jiné odborové organizaci spíš pasivním členem. Ani já jsem se příliš nezajímal, ale zároveň ke mně samy nepřicházely informace o tom, co organizace dělá nebo co nabízí.

Pak jsem řešil složitější situaci v osobním životě a obrátil jsem se na Luboše Olejára. Pomohl mi radou a normálně jsme si o tom promluvili, přestože jsem tehdy ještě nebyl členem ODPP. Nemusel to udělat. Právě tahle zkušenost pro mě byla důležitá a následně jsem se rozhodl do ODPP vstoupit.

V čem dnes vidíte největší rozdíl?

Rozdíl je především v komunikaci. S Lubošem jsem v užším kontaktu, dostávám e-maily a zprávy o tom, co se děje, a informace o benefitech jsou dostupné a viditelné. Když mě něco zajímá, můžu si to zjistit.

Člen by měl mít přehled o tom, co jeho organizace dělá. Zároveň by měl mít možnost ozvat se zpátky, přinést vlastní podnět nebo připomínku. Jednosměrné placení příspěvků bez informací podle mě nestačí.

Uvítal byste pravidelnou zprávu o tom, co ODPP udělalo a co připravuje?

Určitě. Podle mě k tomu patří, aby členové byli informovaní. Nemusí jim chodit zpráva každý den, ale průběžný přehled o nových benefitech, akcích a o tom, co se podařilo vyřešit, je užitečný.

Stejně důležitá je možnost reagovat. Když má člen nápad nebo problém, měl by vědět, kam se obrátit a že jeho podnět někdo vyslechne.

Co byste řekl kolegovi, který je dnes také jen pasivním členem a má pocit, že všechny odbory fungují stejně?

Ať se podívá, jak organizace skutečně komunikuje a jestli se o své členy zajímá i ve chvíli, kdy něco potřebují. Moje zkušenost je, že ODPP funguje jinak. Informace dostávám, mám přehled a vím, na koho se můžu obrátit.

Kdyby se mě chtěl kterýkoli kolega zeptat na mou zkušenost s ODPP nebo s Lubošem Olejárem, vůbec mi to nevadí. Rád mu řeknu, jak to proběhlo u mě.

Na fotografii jste se svým psem. Je pro vás důležité, aby odbory vnímaly i život člověka mimo práci?

Určitě. Každý máme vedle práce rodinu, starosti, zájmy nebo třeba domácího mazlíčka. Když člověk nemá klid v osobním životě, může se to projevit i v práci.

Nečekám, že odbory vyřeší úplně všechno. Je ale důležité vědět, že za nimi stojí konkrétní lidé, kteří jsou ochotní člověka vyslechnout, poradit mu a hledat možnosti pomoci. Přesně takovou zkušenost jsem měl já.