„Lidé z toho mají někdy zbytečný strach. Člověk to prostě podepíše a má klid.“

Václave, jak dlouho jste se rozhodoval, než jste přestoupil do ODPP?

Nebylo to žádné dlouhé váhání. Odborová organizace je určitá páka na zaměstnavatele, proto odbory vznikly. Moje bývalá organizace ale zvolila směr a komunikaci, se kterými jsem se nedokázal ztotožnit. Přišla mi jedna špatně formulovaná textová zpráva a měl jsem jasno. Když na mě někdo zkouší nátlak, řeknu rázně: „Tak tady ne.“

Co bylo hlavním impulsem, že jste zvolil právě ODPP?

S Lubošem Olejárem se známe osobně už hodně let a z pozice mistra s ním musím v práci pravidelně jednat. Pak jsem si rozklikl stránky ODPP a uviděl, že je tam i Jiřina Kunštová. Jiřina je člověk, kterému můžu naprosto věřit. Když jsem viděl lidi, které znám a vím, co za nimi stojí, bylo rozhodnuto.

Měl jste z administrace kolem přestupu obavy?

Lidé z toho mají někdy zbytečný strach, ale realita je taková, že přestup z jedné odborové organizace do druhé je jen o dva podpisy víc než samotné vystoupení. Nic složitého na tom není. S Lubošem se navíc v provozu potkáváme osobně, takže si můžeme kdykoliv na rovinu promluvit o tom, co se v podniku děje.

Plánujete se v ODPP aktivně angažovat?

Do samotného vedení se míchat nechci. Pokud ale za mnou v provozu přijde nový nebo mladší kolega, potřebuje poradit s prací nebo probrat, jak to u nás chodí, rád mu pomůžu. Odbory pro mě musí mít přidanou hodnotu: že v tom nikdo v práci nelítá sám.